Kořiti
Kořiti, 3. pl. -ří, il, en, ení, kořívati = nížiti, demüthigen; se, sich demüthigen, schmiegen, drücken. Jg. — koho. Rk. Do kláštera bych šel, tam by mě kořili. Prostonár. pís. — se komu: Bohu, králi. Sych. Všem se; aby získal, koří kupec. D. — se před kým jak. Koří se před námi na oko Sych. — Háj., Č. — se kde: v prachu. Šm. — se komu čím. Toběť se srdcem koříme. Ojíř. — se kam. Pod tvou mocnou ruku se koříme. Ojíř., Lom.