Kořiti
Kořiti, beugen, zu Paaren treiben. Cf. Mkl. Etym. 130. — koho. Že jich majum (mají) ješče dvě (dcery), něch jich (je) ko- řum (koří, káří, kárají, trestají) lepší jak mně (mne). Sš. P. 775. — se kam: v zem, zur Erde. Dch. Koří se k nohám svého ho- spodáře. Brodž. — se proti komu. Ne- přátelé jejich proti nim se kořili. Kron. hrad. 355. — se jak, kde proč. Šíje otrocky se koří. Kká. K sl. j. 162. Před ním ať se hrůzou koří třebas celé narody. Exc.