Kos
Kos = pták, Na Mor. kosovec. Cf. Brm. II. 2. 159., Schd. II. 441., Kram. Slov., S. N , Rk. Sl., Mkl. Etym. 134. V MV. pravá glossa. K. turecký, turdus torquatus, die Ringdros- sel. Brm. II. 2. 155. K. vodní, sturnus cinc- tus, die Bachamsel. Sl. les K. křičí: Zašu- braNá, kde jdeš, žádNé krčmy Hemineš. Val. Vck. Kos má notu několikeru. Když se zima blíží, sedě na pni opravuje si svou zvetšelou obuv a povolává na sedláka: Strýce, strýce, poď sem, poď sem! tácu krpce na pni, nemám kúska dratvy, ukruť! Za ženskou lesem jdoucí pokřikuje: Ušu- braná, kde ideš? Km. 1886. 378. Kos, kte- rýž i v zimě našim kRajinám věren zůstává, vytýká stěhovavému drozdovi, že je tulá- kem: Gdze letujem, tam zimujem, a tys svetak, svetak! U St. Hrozenkova. Mezi otcem a synem kosy bývá tato rozprávka: Kaj to ideš, Kubíku? Na zálety, tatíku! Co to ueseš Na hřbetě ? Gořalenku Margetě. Km. 1886. 380. — K. = chytrák. Ten je na to kos! Us. Dch. Z tebe bude kos, jestli té Pán Bůh zachová a mouchy neposerou. Us. Slm. Když uhodí na kosa kos, jeden z nich umyká nos. Lpř. exc. — K., os. jm. Blk. Kfsk. 1125.