KosířKosíř, e, kosířek, řku, m.,
zahradní nůž, žabka, na Slov. kosák, Gartenmesser. Hippe. Kosířem něco zřezati, V., klestiti. Kom
. — K. ševcovský (knejp), Schusterkneip, vinař- ský, Rebenmesser, bednářský, Schnitzmesser; kuchyňský (sekáček); na řezanku n. sečku, Strohsense. Jg., Šp., Cn. K. na maso. Bž. Rolníci jím též slabou chvoj na stlaní se- kají. Bž. K. řeznický. Mele hubou, jako když seká kosířem do jitrnic. Us. Da.
— K. = dlouhé péro z ocasu kohoutího (kosáč). Na Slov. —
Kosířem, kosem, kosou, na kosu =
na křivo, schief. Kosířem
na někoho hleděti = po straně, po oku, mračiti se. D.