Kositi
Kositi, 3. pl. -sí, kos, kose(íc), il, en, ení, kosívati = kosou séci, sekati, brousiti, kasati se, mähen, hauen, sich rüsten, wider- setzen; na kosu vláčeti, quer eggen; křiviti, krümmen. Jg. — co: louku. Smrť kosila Trojany a Řeky. L. K. podšev (die Sohle abschärfen). — se na koho. Kosil (= kasal) se na něho (strojil se). Ros. — se ke komu. On se k ní kosí (lichotí jí, schmeichelt). Ros. — se v čem. Král se kosí v slávě (vypíná se, stolzt). Mus.