KositiKositi, cf
. List. fil. VIII. 205
., 206
., Mkl. Etym. 133
. —
co kde. A já sem
u Váhu lúčku kosil, já sem si čižmičky nezarosil. Sš. P. 518. Kosí Janko, kosí trávu
na ze- lenej lúce. Ib. 267. Chodí pongar po dedine, koscom rozkazuje
, aby išli lúku k. v hlbo- kej doline. Sl. sp. 218. Cf. Kosec (dod
.). —
se s kým =
vaditi se. — K.
u koželuhů, scheren
, aufscheren. Šp., Skř.