Kostel
Kostel = hrad, tvrz. Mkl. Etym. 133. S jeho chleba na jeho chléb na k. na Se- nici. Půh. I. 164. — K. = chrám. Št. Kn. š. 4., Ž. wit. 149. 1., Dal. 41. O pražských k. vz Tk. I. 612. K. hrazený (kostelee). Sdl. Hr. II. 26. K. hrobový. NA. I. 51. Chodí za k. (zanedbáva služeb božích). Dch. Má k. u huby (blízko). Pkt. K. osedli. Pč. 30. Tomu nedělají plac v kostele (je málo vážen). Us. Dš. K. sv. Janu učinil. Dal. 60. Storobilský kostelíčku, stojíš na pěkným kopečku; Néní, néní, ale přijde, až z ko- stýlka s jiným vyjde. Sš. P. 191., 357. K. znovu zdělán a za hlavni vyzdvižen. Kn. Jeden kostelík v svém sadu učiniti kázal. Pass. 14. stol. Zdá mi se, žeby mnozí ko- stelé neměli mše do téhodne. Hus I. 251. Proč Nezavírají u nás kostela? Že nemají do čeho. Mor. Brt. Do k-la kdy chceš a na Radnici (před soud) kdy musíš. Č. M. 363. V k-le a v hospodě pána není. Us. Bž. Co se lidem nehodí, k-lu za oběť. Lpř. exc.— K. = církev. Ta věc na vás nesluší, ale na papeže a svatý římský k. 1426. Pal. Rdh. I. 180. Všichni bobonci zapovědieni jsú kostelem; Teu k. jest obec spolu sjednaná duchem sv.; K. zpievá řka; Jakoby oni sami k. byli; Když v prvém k-le vše chtěli křestěné ve spolek mieti. Št. Kn. š. 9., 26., 42., 126., 137. — K. (Podivín), Kosti, mé. v Brněnskú u Břeclavy.