Kostka
Kostka, y, f. K. = malá kosť. Tu tvrdá k. (tuto suk). — K., figura mathem., šesti- stěn, Hexaeder, Würfel. K. čtverhranná. Kom. Na kostky něco řezati, krájeti. D. Do kostky, v kostku něco sekati, otesati. Vys. K. z ura- nového skla, z kazivce, z opálu. Ck. — K. k hraní, Würfel. Kostkou vrci. V. Hráti v kostky, v kůstky. V. K-y sedají. Kostky metati. Jg. Hráti v kostky skrze trychtýř. Kom. Kostky o něco vrhnouti. D. K. dobře mu padá (má štěstí). Jg., Č. Kdo ví, jak k. padne. Č. Vz Štěstí, Odvaha, Odhodlaný. Lb., Č. Zle mu k. padá. Převrhla se kostka. Vz Neštěstí. Č. K. mu jinak sedla (než se nadál). Č. Pohořel od kostky (prohrál). Ros., Lb. Vz Hráč. K. kostce nevadí (nepřekáží). Č. K. k-ky nezhyndruje (vz Zlý); Když ti k. nejlíp padá, tehdy honem obrať záda. Pk. V kostky (v koty, v kůtky) hrajeme, buď kdo má více anebo pouštíme (házíme), kostky z kupky (nádobky, Trichter) na vržeň (Brett) čísly (číslicemi) popsanou. Pt. — K., čtverák, ein lustiger Mensch. — K. = pecka v ovoci, Obstkern. Na Mor., ve Slez. a Slov. D., Kd.