Kostka. Cf
Kostka. Cf. Mkl. Etym. 134. — K. = malá kosť. K. = špička dýmky. U Ronova. Rgl. K. Ševcovská, das Reibbein. Matj. 104. — K. = šestistěn, krychle. Bř. N. 12. K. železná, ocelová atd., zámečnická, das Stöckel Vz Včř. Z. II. 15. Cukr v kostkách. Dch. Kostka, mocnosť třetího stupně, der Kubus. Šim. 30. — K. ke hrání. Dal. 167., Sš. P. 282., Vlšk. 199., Kram. Slov., S. N., Rk. Sl. Hráti v kostky. Št. Kn. š. 108., 110., 175. Kostky pósobiti, das Würfelspiel betreiben. Št. Kn. š. 175. — K. Sukovatí, nekolní muži se svými ženami na slepou kostku hrají ustavičným tlučením ... (bij je?). Tom. Res. Hradecký. — K. = pecka, Cf. Spéci. — K. = kotník nohy, der Fuss' knöchel. Mor. Mtl. Bylo sněha až po kostky. Laš. Tč., Wrch. — K. = člověk vychytralý, ferina, Ušák. Mor. Brt. To je mastná kostka! Šd. — K., y, m., os. jm. Mus. 1880. 492, D. ol. XI. 8., 9., Rk. Sl., Bart. 179., 208., S. N., Let. (rejstřík), Sdl. Hr. 1. 255., II. 277., IV. 195., V. 362., Tk IV. 730., V. 44., 101., VI. 350., VIL 414., Tk. Žk. 222., Tf. Odp. 388., Jg. H. I. 2. vd. 584., Sbn. 672., Blk. Kfsk. 1154. Cf. Kostelník.