Koš
Koš = nádoba obyč. z proutí k rozlič- ným potřebám zhotovená. Cf. Rk. Sl, Mkl. Etym. 134. K. hradební, vz NA. III. 160., 172., válecí, der Rollkorb, NA. III. 159., na stožáru (Mars, k upevnění velbloudů a k ob- sluze některých ráhen), Kpk., na řepu ze železného drátu; k. skládací, ssací, hasič- ský, fermežovaný, Wld., na rašelinu, Torf- korb, k ochraně stromů. Dch. Spis nepo- třebný do koše hoditi. Us. Dch. Je ja o k. (o těhotné ženě). K. vody se skácel (ne- stalo se žádné neštěstí). Us. Kšť. — K. hrudní, der Brustkorb. Šv. — K. = stráň u Vybrnice. Jsfk.