Košile
Košile, košela, košelka, košula, košelenka, košulenká, košelica, košelôčka, košeluočka. Vz tato slova a násled. Cť. Mkl. Etym. 134., 426. K. noční, flanelová. Us. K. řím. a řecké, vz Vlšk 175., drátěné. 421. Ani zmrzlej košule se nebojí. Mor., slez. Šd. Parom mu v košeli, kdo mi tu radu dal; Jane náš, Jane náš, cenkú (tenkú) košelku máš, kdo ci ju vypere, keď nemáš matere? Koll. Zp. I. 7., 87. Kúlaj mně, maminko, košulenku, já si pojedu pro milenku; Perme ju, milá, z mýdla, bude košelka bílá; Ve dně šila košulenku, v noci přadla kúde- lenku; Měli bílé košulenky, dostali jich od panenky, z pergálu Sš. P. 268., 543., 378., 617. Ta k. je jako zem (špinavá). Us. Ko- šeluočka tenká, šila ji milenka. Sl. ps. Šf. II. 133. Nězverboval som sa, násilu mňa vzali, košeiôčku novú na mně rozdrápali. Sl. sp. 162. Košelenka. Sl. ps. č. 51. Košela, když sa vypere, je belejšá sice, ale nemá jako prvej tej pevNosti více. Slov. Té. Ko- šielka mu mokne od studenej rosy; Koše- lenka tenká, Šila ju švadlenka, šila ju tri roky, podpierala boky; Košela zo saku a gatě zo sieti. Sb. sl. ps. II. 1. 89., I. 26.