Košťál
Košťál, u, m., košťálek, lku, coll, ko- šťálí. — K. na Slov. = kosť; brk. — K. sloupek n. hloub, na němé zelí n. bylina roste, der Stengel, Stürzel. Bylina na hloubku neb košťálu stojí. Kom. Do košťálu vyrůstati. Rohn. K. u zelí. Us. Lacino v Čechách, tři košťály za groš. Vz Nuzný. Lb. Leží mezi košťály, pometly (od nikoho není vážen). Č. Sprostý jako kapustový k. Vz Hloupý. Č. Tlam tlam, po zelí, domiali (dostrouhali) ko- šťály. Vz Tlachal. Č. — K. u palce (ve mlýně) dolejní čásť palce kola palečného, kozlík, der Stängel. Jg., Vys. — K. Starý k., ein Geck, eine Vettel. Rk.