Koště, ěte
Koště, ěte. Bž. 109. Prk. odvozuje slovo toto od adj. košt? -|- je a toto adj. jest zase odvozeno od subst. kost? a znamená tedy kostlivý, ossosus. A tento význam adjektiva košt? jest základem substantivu koště, jež značí tedy něco hubeného, suchého t. j štíhlého, tenkého. Cf. Ten zhubne, koho uhodíš koštěm. Skloňuje pak Prk. k. dle Pole: genit. -ě, dat. lok. -i, instr. -éru; pl. nom. akkus. vok. -ě, gt. -í, dat. -ím, lok. -ích, instr. -i. Koštiště pak a chvoště, chvo- štiště (od chvostu) jsou tvary nesprávnými. Prk. Přisp. 17. Koštětem. V. Bodej ž tě koště! U Jižné. Vrů. Na to patří k., jen což-tě! Da gehört der Besen tüchtig drein! Dch. Vz Metla. — K. = péro Us. vojen. v Praze. Kld.