2. Kot
2. Kot, kůt, u, kůtek, kotek (zastr. ), tku, kotíček, čku, m. = vydutosť, Höhlung; odtud: kot, kotec, tce = bouda, budka. Psí kot. Jg. O psí kot se hádati (o věc nepatrnou). V. Vz Hádka (daremná). Č. Cf. dolnoněm. Kott = posada; Kapunenkott. Č. — K. = nadu- tosť, odtud: kotník. — K. = vysedlá a ku- latá kosť ku př. patní k., kotník, das Fer- senbein, der Kot, der Knöchel, die Köthe. Dáti se v koty n. v nohy. Koty vzíti. Bráti na se koty. Natahovati koty (= pospíchati). Vz (stran přísloví) Spěch. Č. — K. = paz- nehty, nohy, k. hovězí, telecí. Klauen; Ochsen-, Kälberfüsse. Boč., v Přerov. Kd. Také rosol z prasečích nožiček. V Přerov. Kd. — Rozlož koty (= nohy = rozvaluj se na loži). Us. Budeš držeti koty (budeš lán, trestán). Ros., Č. Vz Domluva. — K. (kůty, kostky, kůtky), Würfel von den Thierknöcheln. V. Vyhráš co Vavrda v kůty. D. — K., kotva. Kat. 2799.