Kotel
Kotel, tla či tlu, m. Gt. kotle šp., poně- vadž se kotel nekončí na -li>, nýbrž na -ta Mkl. Cf. Brs. 9. Kotel, ahenum, goth. ka- tils, lit. katilas, lat. catillus, catinus, Schl., katvâla, Höhlung, řec. -aótvIoí-, die Schale, y. orvlrj, jede Höhlung. Fk. 30. Der Kessel, Küper. Stran původu vz také Mz. 46. V ko- tlích vařiti. Kom. K. mydlářský, barvířský, visutý. Jg. K. na vodu, na prádlo, na pivo, na ryby, na švestky, na povidla, Š. a Ž., na pálení kořalky. Hrnec k. kárá, černa sta oba. Jg. Vz Hlohyně. U sazí a u kotla nikdo nezbělí. Š. a Ž. — Vytříti komu kotlík (vy- peskovati). Jg. — K., větší n. menší prostor prohlubený, kotlina, Kessel, ku př. okolo pevnosti (prohlubina), okolo stromu. Vz Hora. — Kotly, hudební nástroj, vlaské bubny. Vz S. N. Kotly jsou druh bubnů, jichžto se při slavnostech užívá. Kořínek ad Rkk. 40. Pauken. Vzezni hlahol trub i kotlóv. Rkk. 40. Buben má 2 stejná dna z koží; kotel, oby- čejnému kotlu podobný, má jen horní otevře- nou čásť koží potaženou; o božím těle no- sívají kotly kostelníci, v červená roucha odění, na zádech od oltáře k oltáři. Bž. — K. = kropenka, Weihessel. Na Mor. Boč. — K. = řiť. Da.