Kotouč
Kotouč (strč. kotúč), e, kotouček, čku, m. = kruh, kolečko, Ring, Ringel. K. vlasů, drátu, Us., příze. Ros. Kotúč ohňový nad jeho hlavú se ukázal. Pass. 993. — K. = kolo, okruh, Kreis, Wirbel. Do kotouče, do kotoučka se točiti. Us. Vítr prach na cestách v kotouče zamětá. Puch. Do kotouče vláčeti. Vaň. — K. = kolo vnitř plné, Scheibe. Skla v kotoučích. D. K. n. koláč vosku, D., k. sněhu. D. — K. nabíhací u soustružníka, Anlaufscheibe. Techn. K. přilnavý, Adhä- sionsplatten. Ck. — K. = kolečko, koleso, Rad. K. u kolečka, u trakaře; trakař. D., Kom. — K. = zavití vlasův u dívek, vrkoč, Haarnest. Jg. — K. (v tělocviku) v nártech, ve visu, plavmo, sedmo. Tš. — K. Kotouček, Scheibchen, Scheibel, jest v dráze jelení po- hyblivá čásť výtisku (Abdruck), která se vyndati může. — K. jeřábu, hrozen jeřábu u špruhle. — Kotouči, trochina, měkkýši břichonožci. Kotouč kuželovitý, trochus cu- nulus; k. indický, t. niloticus. Frč. 243. — K., Spritzkrapfen. D., V. — K., vrch na Mor.