Kotouč
Kotouč, cf. Mkl. Ľtym. 135. K. lnu. Hk. — K., der Wirbel. K. dýmu, prachu. Dch., Lpř. Kotouče prachu se zdvíhají. Us. Dch. — K., die Scheibe. K., discus. Sš. K. mě-
síce, slunce, Dch., sluneční, Stč. Zem. 55.,
107., měsíční, ib. 210., náražný u železnič-
ního vozu, NA. IV. 214., obratný, ib. V.
94., výstředný u parního vozu (excentrika,
křivočep), Hrm. 100., soustružný, die Plau-
scheibe. Včŕ. Z. II. 64. K. k převádění po-
hybu, na stroje dělné, die Riemscheibe, Šim.
99., (tabulka) nivellacní, Nivellirtafel, na
stálý řemen, Riemen-, litinový, elliptický,
kožený, k. pošinovadla, Rücker-, napínací,
Spannrolle, otáčecí. Drch-, kaučukový. K.
zemský. BO. Dvanást kotóčků vyrazil, tři-
násty narazil. Sš. P. 153. — K. = závitek
skořápky měkkýšů. Dud. 4. K., die Schnek-
keHwindung am Kapitäl der ionischen Säu-
len. Nz. — K. = část máselnice, kteRá se
na tlouk navléká, aby se smetana příliš
něšplíchala. Sn., Kšá. — K. = rozházená
kopka sena. U VRbky. Brt. — K. v tělocv.
Vz KP. I. 488, Vlšk. 4. K. sedmo, die
Sitzwelle, v náRtech, die Ristwelle. Čsk. — K. = výškrabek (chlebový). V Měříně na Mor. Olv. — K-či, trochina. Vz Brm. IV. 2. 292. — K., vrch u Štramberka na Mor., také: hora olivetská. Km., Šd., Sbtk., Vck. — Kotúč, eryngium campestre z umbilifer. Let. Mt. Sl. VIII. 1. 33.