Kotrba
Kotrba, y, f. = hlava (s příhanou), palice (hlavně o člověku svéhlavém, podivínu). Hirn- kasten. K-bu zbytečným pitím obtížiti; k-bu si rozraziti. Reš. Divná jest on k. Jg. Fučí (hučí, srší) mu v kotrbě (blázní, třeští). D., Č. Vz Blázen, Ztřeštěný. Straší ti v kotrbě (blázníš). Ml. On má svou kotrbu. Kom. Dě- lati dle své kotrby. Nestalo se dle jeho ko- trby. Jg. Jde mu to do kotrby. Vz Tram- poty. Us-, Č. Má v k-bě zatopeno. Vz Opilec. Lb. — K., poutec, čechalka, der Kopfwirbel. D. — K., rozcuchané vlasy. Da.