Kotva
Kotva, y, f. Strany původu vz Mz. 47. K., kotev, tve, f., kotvice, kotvička, der Anker. Kotvu, kotvici hoditi, uvrci (do moře, Ler. ), vyvrci, spustiti, Jg., vytáhnouti, zdvi- hnouti, V., vyníti, Alx., 1105., zaraziti, utíti (kappen). D. K. zatíná, se zaťala a loď za- stavila; k-vu pustiti, do moře vpustiti; k-vemi lodi zdržovati. Ler. Lodí na kotvách stála. Jel. Lodí se kotvemi drží. Har. K. vržná, Jg., vojenská. — K. Kotvice = háky, kte- rými se železa k zemi upevní tak, aby la- pené zvíře s nimi utéci nemohlo. Šp. — K., studniční hák, der Brunnenhaken. V. — K., máčka, Mannstreu. Tabl. lid. — K., Knopper. — Vz Kotvice.