Koukati
Koukati, strč. kúkati; kouknouti, knul a kl, knutí, koukávati, schauen, gucken, zu- schauen. — abs. Kouká jako 9 hromů. Č. Kouká jako napíchnuté tele. Vz Hloupý. Lb. Koukej, koukej, jak sedlák hloupej. Da. — po kom, po čem. D. — kudy: skrze sklo. D. — kde. Kam jen kouknu v kraji koli. Puch. — jak: přes rameno k. (hleděti). Prov. Na někoho po očku k. Šm. Kouká na půl dvanáctou. Vz Šilhavý. Lb. — nač. Kouká jako sova na slunce. Vz Hloupý. Lb. Kouká jako žába na hroma (podivně). Sml. Kouká na ni přes jedličku. Er. P. 495. — se na co: na ptáky. U Hradce kr. k. si na co. Hanka. — (komu) odkud. Pan Sláma mu z bot kouká. Č. Jidáš mu z očí kouká. Č. Kostnice (smrť) mu z očí kouká. Č. Je svatý, jen že mu nohy z pekla koukají. Č. Hodná by byla, kdyby po tom co bylo, co jí z rukávu kouká. Sych. Kouká jako myš z komisárku. Vz Hloupý. Lb. Kouká jako sůva z nudlí (podivně). Sml. Kouká z pod čela = škaredě, kaboní se. Us. u Jilem. Bro- díme my je (koně) v Dunaji, jenom jim ouška koukají. Er. P. 421. Kouká jako žába z prachu. Mřk. — K lesu, do lesa, proti slunci, v pro- pasť, před sebe, za truhlu atd. koukati. Vz Hleděti.