Koukol
Koukol, gt. -e,ne:-u, Bž. 78.; také fem., vz Prk. Př. 24. Cf. Mkl. Etym. 122. K., lolium, nigella. Byl. 15. stol. K. zahradní, a. curonaria, der Gartenraden. Sl. les. Cf. Slb. 621., Čl. Kv. 316., Rstp. 124., Kram. Slov., S. N., Rk. Sl., Mllr. 9., Rosc. 139. Polykarp. Leť, sokole, do pole, nazobej se kúkole. Sš. P. 176. Kolik zrnek má k., tolik zlatých bude státi obilí, ve kterém k. ten rostl; K. se musí s kořenem vypleti; Roste k. i metlice, bude chleba po hromnice; mo- drák a zvonec (svlačec), chlebu konec. Ne- zhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici, dyž sám nemáš zlatej rudy v svojej ka- pustnici. Glč. I. 118. Hra na k. Vz Feuil. Národn. listů ze dne 22/11, 1885. Dohnal. — K., a, m., os. jm. Tk. V. 72., Tf. Odp. 176., Jg. H. 1. 2. vd. 578., Blk. Kfsk. 1342.