Koupel
Koupel, cf. Mkl. Etym. 126. — K. celá, das Vollbad, ruční, das Handbad. Dch. K. řím. a řec. Vz Vlšk. 216., 221. Cf. Slov. zdrav. V cierkvi sv. jest jedna kúpěl t. j. křest aneb pokánie. Hus III. 257. Tuť chtí na nich (manželkách) žáhu si sehnati, tuť potom musí (manželky) vytrpěti i koupel vymyti (trpěti). Reš. Hrad. (Sbor. bist. 1886. 298.). K-le, der Badeort. Ssk. O první k-li narozeného dítěte na Mor. vz Brt. Dt. 5.