Kouř
Kouř (zastr. kúř), e, m. K. = plyn a pára, skládající se z nedohořelých n. neshořelých částek zvl. uhelných, pocházejících z těles hořících nebo silně roztopených. Vz S. N. K. čpavý, stechender 'Rauch. Dch. Z komína jde, valí se k.; kouřem se zadusil; syrové dříví činí silný kouř; pusť k. oknem ven; k. kamny do pokoje vchází, se žene; kouř z látek hořících se vyvinuje atd. Us. V kouř (dým) to půjde (nic z toho nebude). Ć. Vz Marné počínání. Č. — K. bažantí, Fasanen- rauch, dělá se k tomu účelu, aby se bažanti do bažantnice vrátili, kteří z ní odletěli. Šp. — K., kouřník, včelina, Rauchtopf der Biener. Us. Ber.