Kouřim
Kouřim, původně Zlič. Vz Uč spol. 1897. VIII. 13. K., ě, f. Gb. H. ml. III. 1. 110.; později i -i (Kouřimi). Ib. 312. Časem také z K-ma. Ib. 312., Arch. XVIII. 428. (r. 1508. ). Do K-mě: Pal. Děj. III. 1. 289., IV. 1. 76., V. 1. 141. Do K-mi: Pal. Děj. III. 1. 396., V. 1. 141., Mus. 1871. 56. Do K-ma. 1424. Pal. Děj. III. 2. 6., 421., Dač. I. 21. 311., 147., Wtr. Ziv. vyš. šk. 567. (1606). Rada města K-ma. 1656. Čes. 1. VIII. 336. Do K-ma. 1632. Kor. jes. 27.