Kouřiti
Kouřiti, 3. pl. -ří, kuř, kouře (íc), il, en, ení, kouřívati, dým činiti, čaditi, rauchen, dampfen, Rauch von sich geben, qualmen; zakuřovati, räuchern; bzdíti, smraditi, stän- kern, fisten, räuchern. V. - - abs. Pec, kamna kouří. Kouříš? Us. — co: tabák. Us. — komu: Hospodinu k. (kaditi). D. — co komu kam: kouří mu něco pod nos (pohrdá jím). Kom. — čím kam. Moře až k nebi vlnami kouří. Kom. — se odkud. Kouří se z ko- mína. Jg. Páry ze žaludku do hlavy se kouří. Plác. Pára z lesa se kouří. Háj. Kouří se mu z huby (lže). D. Lže, až se mu od huby kouří. Us. Kouří se mu z vah (přišel na mizinu. Vz Prodělání. ) Č. — se kde. nad lesy se kouřilo, Háj., za kamny. Ve světnici se kouří. D. — se za kým. Kouří se za ním (lže. Vz Lháti, Lhář. ). Č., Lb. — se. Práší (lže), až se kouří. Č. Kde se kouří, tu rád oheň bývá. V. — se čím. Meč jeho krví se kouří. L. — kdy. Vltava sě kúřie v raněj pářě. Rkk. 31. — se kam kudy: Kouří se kamny, nějakým otvorem, do pokoje, po celé síni, přes dvůr atd. Us.