Kouřiti
Kouřiti také = topiti, slov., Jv.; lháti, u Příbora, Mtl.; běžeti. Laš. Mtl. — abs. Lesy kouří (= z lesů se kouří), bude pr- šeti. Us. Vrů. Kouřící se potoky. Posp. Pec kúriti počala, zhorela jej košela, máme kuoru lipovú, uděláme jej novů. Koll. Zp. I. 23. Nekuř (nepraš). Laš. Brt. D. 225. Kdo kouří, smrdí jako prase, kdo šňupe, vypadá jako prase, kdo šňupe a kouří, je celé prase. Us. Kšť. — se. Dym še kuři; Prach se kuři; Lže, ež se kuři. Laš Brt. D. 225. — se čím. Mlha, jíž k-lo se jitro. Vrch. Krví prolitou se (země) kouří celá. Čch. Bs. 134. — se komu odkud. Tak cigán lže, až sa mu z hlavy kúri. Slov. Rr. MBš. — jak. Mhla v hustých kotoučích se k-la z dna; Kouří to co čert. Us. Kouří jako z posví- cenského komína. Us. — kde. V těch ka- mnech kurja (topí). U mor. Kopin. Osv. 1884. 48. Kuric v peci (topiti). U Uher. Hrad. Brt. D. 225. - se v čem. Vltava se kuří v raniej páře. Exc.