Kousek
Kousek, sku, m. Po slovesech záporných má v gt. -a. Bž. 80. Nikde kouska lsti. Sá. On umí na malém kousku obrátiť (dle po- třeby umí hned jinak mluviti). Us. Vk. Co se ty máš posmívati, dy ty němáš kúska gatí. Slez. a mor. Šd. Kousky (= drobení v polévce). U Počát. Kš. Na kousky je vy- bráno a na kousky se chumelí (chvilkami). U Rychn. Msk. Co dělá váš chlapec? Chodí na kousky (i. e. litiny, která v truskách vysokých pecí zůstává). U Zbir. Lg. — K., der Streich. To je študentský k. Us. Mour. — K., ska, m., os. jm. K. ze Sobětižek. Vz Blk. Kfsk. 1342.