Kout
Kout, zlínsky kút. Brt. Cf. List. fil. 1882. 184. — K. = vnitřní odchylka dvou sou- sedních boků či stěn tělesného úhelníku. Jd. Geom. II. 22. Vz Úhel. — K. oční, der Augenwinkel. Nz. — K. = skrýš. Ve všech kútiech pilně hledá. Žk. 267. — K. = ohniště. U Klobouk. Bka. — K. = slehnutí. Do k. (šestinedělce) nositi. Us. Zkl. — Kouty ústní, anguli oris. Ti si vytřeli z koutků (řekli si trpkou pravdu). Na Hané. Bkř. Vz Zdvihač, Stahovač. Koutek spojivky, annulus conjuctivae. K. oční, der Augen- winkel. — K., sam. u Neštědic; pole u Týna na Mor. Koutky, pole u Přerova. Pk. — K. Holubí, lom u Mirošova. Zpr. arch. VIII. 93. — K. = pobořená tvrz v Berounsku. Vz S. N.