Kování
Kování, n., činnosť, das Hämmern, Schmie- den, Beschlagen. K. koní. — K. = co ko- váno jest, kovanice, der Beschlag. Kůň po- třebuje kování (podkov). Jel. Truhla, šatník, hůl, dýmka, ručnice atd. má pěkné kování. Jg. K. (Garnitur) slove okov a ozdoba na zbrani lovecké, Šp.; k němu patří: čepec předpažbí či botka, Vorderschaftskappe, hlavenní kroužky, Gewehrringe, matice cídičová, Putzstockmut- ter, listec jazýčkový, Züngelblatt, lučík, šrouby, plátek pro řemenní kroužek. Čsk. I. 4. str. 16. a násl. Kování na špičce voje: kačírek; na zadní části voje: vozatajík, formánek. Šp. K. na chomout, hladké, s koníčkem, na okno, na okenici, na válec k záslonám, rohovní. Kh. K. na dvéře, k. nábytku. — K., sno- vání (zlého), das Schmieden, Brüten, Anzet- teln. K. zrad. Syr.