Kovář
Kovář. Cf. Rk. Sl., Mkl. Etym. 153. K-ři = jednotliví řemeslníci; kováře = ro- dina jistého kováře. Vz -é. Zlinsky. Brt. O jeho náčiní vz: Dláto, Domek, Hřeboun, Kladivo, Kleště, Klíč, Kovadlo, Kružidlo, Kružítko, Měch, Nádobí, Nůž, Osekáč, Pil- ník, Prstenec, Rašple, Řezací, Rohatina, Sechomr, Sekáč, Stolička, Svírák, Štemfl, Vrták. K. koní a vozů, Huf- und Wagen- schmied. Dch. Studený k. = na mizinu přišlý. Mor. Brt. K-ři, ješto železo kují a měď. BO. Pane k-ři, rač s námi píti. NB. Tč. 93. K. dycky v kuzni kuje, nikda ženky nemiluje; K. stojí u komína, kúká z něho lotrovina; K-ři, k-ři, co jste vy tak pyšní? Nechtěli jste kovať mojej milej čižmy. Sš. P. 482., 522. K. smrdí, bude pršeť (padá kouř ze spálené rohoviny). Č. T. Tkč. Písně o k-řích vz v Er. P. 391. Dětské říkadlo: Kuje, kuje kovaliček v zelene dolince, co ukuje, to přepije, přijde do dom, ženu bije; žena neboha, troje děti ma: jedno chodi do školy, druhe šije bačkory, třeti sedi na
kamenci (říčním štěrku), drži gajdy na ra-
menci, tak se pěkně hra: trarararara. Km.
1886. 629. Pověry o k. vz v Mus. 1854.
538. K. štěstí nekuje, každý je sobě hotuje.
Prov. — K. = hovnivál, brouk. Mor. Brt. — K. = kovářík, luskavka, brouk. Kováře kla- dou si děti na znak na dlaň povzbuzujíce ho, by vyskočil: Kovářu, kuj! Brt. Dt. 38. — K., boletus luridus, Hexen-, Schuster- pilz, giftiger Löcherschwamm. Sl. les., Odb. path. III. 855. — K., os. jm. — K. Mat., dr. fil., prof. v Praze, nar. 1840. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 179. — K. Mat. Radosl., prof. v Pardub., 1837.-1872. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 167., Šb. Dj. ř. 2. vd. 261. — K. Eman., dr. a docent české univer. v Praze, spisov. Bačk. Písm. I. 928. — Kováři, paseky na Vsacku. Vck.