Koza
Koza. Cf. KP. III. 290., Šrc. 68., Kram. Slov., Rk. Sl., Mkl. Etym. 136. K. bezoarová. Osv. VI. 552. K. jména: bělena, sivaňa (má sivou hlavu), červenka, sněhula, popelka, uzděná (brňavá), babuša, závija (zavijastá, s černou hlavou), kakuša (kol očí černá), bosula (přepásaná černým pasem), krytyša (má nějaký fléček, už je přikrytá), droběna, srna, liška, zajaňa (jak zajíc šedá), harvaňa (havraňa, černá jak havran), stračena, ma- kovica (strakatá), švadlena (pěkně strakatá), votyča (má rožky jak vidlička) = vidlica, šutka = šutaňa (bezrohá) = šutěna, cabruša (má bílé dlouhé chlupy, jimiž se po zemi cabře, šubře), líza, šupěna, čomyla, čožika, maňa. Km. 1885. 103. (Brt.), Brt. D. 319. K. bečí, mečí, mekoce, stuká. Laš. Brt., Tč. K. se prčí, je skotná, oprčila se. Brt. D. 325. K., která rohov nemá, více mléka dává. Glč. II. 226. Prč (tak se k. odhání)! U Nov. Města na Mor. Brt. Hoj, cic, koza, kozina! daj nám sýra, gazdina, ak nám sýra nedodáš, slabých chlapóv vychováš. Sl. sp. 52. Černá k. trče nebo netrče a bílá k. nebo netrče nebo trče (obě trkají. Cf. Jeden za 18, druhý za 20 bez dvou). Val. Vck. K. ostřeji vidí než jiné zvíře. GR. Stydí se jako k. v zelí (nestydí se). Us. Bda. Je s ním řeč jako s kozou na ledě (žádná). U Rychnova. Dhn. Kdyby koza delší ocas měla, všem by oči vyrážela. Brt. Paní mámo, poďte sem, k. mele ocasem (posmívají se mazlíčkovi, který se pořád mátky dovolává).
Proč koza nežere, když ji šaíář uhlídá?
Protože uhlí nežere; Pásl bych já kozy,
ale mne to mrzí, dyž každá kozička ocas
hore drží. Us. Brt. Jož só koze nasyceny
(říkají dětem, když byly pláčem něco vy-
nutily a plakati přestaly). U Bohusl. Neor.
Je zle, k. dojí krev! V Kunv. Msk. Za
trojník táhl by kozu do Šternberka. U Olom.
Sd. Koza pět měsícóv malé nosí, stromóm
velmi škodí, někdy dvě i tri kozlence, štyry
zridka splodí; Kolko rokóv k. žije, z rohóv
sa poznává; K. capa žalovala, že stromy
objédá, straka vránu, že bez stydu na mr-
šiny sedá. Glč. II. 227, 246. Na strom
nachýlený i kozy skáčí; Réva a k. vody
nemilují; Svedeš jen jednou kozu na led.
Bš. exc. Dětské říkadlo: Ide k. do Kra-
kova, podkovama křeše, za ňú ide krásná
paní, hřebeněm se češe. Česala se hřebe-
něm, mazala se ščetkú, namazala hubu me-
dem, aby měla sladků. Km. 1886. 637. K.
mekoce: Meee! čert ně (mě) bere do kabele!
Na Hané i koza s kozlem jsou povahy ha-
nácké, flegmatické, k čemuž se výborně hodí
nářečí hanácké. Koza totiž nemohouc se
dostati na hrušku, povzdychla si toužebné:
Debe bel hák! Domnívalať se tolik dvornosti
do kozla, že se dovtípí a hák odněkud při-
nese. Ale ten dělal se nerozumě a ne-
hýbaje se z místa přisvědčil toliko flegma-
ticky koze: Debe bel, bel be! Km. 1886.
407. Hra na kozu. Vz Brt. Dt. 174 — K. = sopel, ozhr, der Rotz. Vyžeň kozu
na pastvu (vytři si nos). U Litovle. Kčr. — K. = necudná žena. Mladá k. ľúbi sol, stará
uchytí ju aj so solničkou. Slov. Rr. MBš — K. = hloupé odrostlé děvče. To je hlúpá, stará k. Brt. Mlsná k. (děvče). Brt. — K. = podstavek. K. pod lešení, der Rüstbock; k. k navalem piva na vůz, der Bierbock, Schrott- bock, Suk; rožňová, die Bratspiesstütze. Lpř. Sl. I. 476.; k. = tesařská stolice. Vchř. K. = klády mostové (na nichž most leží) NA. III. 173., 166. K. v tělocviku, vz KP. I. 461. K. měřická (stahovací), der Ver-
ziehbock. Hrbk. — K. Žnec na koze. Vchř.,
Jsk., Bkř. Cf. Hóser, Janovač. Tys vzal
malou kozu, musíme za tebe dotahovati
(malý kus práce na poli, na louce v zahradě
atd.); Zůstaň na své koze; Ona nebyla ještě
na své koze (nebyla posud na poli atd.);
Séci do kozy = séci obilí, vedouc kosu
v obilí tak, že sečené obilí se klade na
vedlejší obilí ještě stojící; pak se odebírá
a klade na pokládky; opak toho jest séci
do pokosů nebo na pokosy. Tu se kosa vede
z obilí ven a sekáč dělá sám pokosy. Na
Hané. Wrch. — K. Hra na kozu. Hoch se
shrbí a na jeho záda jiní skáčí. Vz Mtc.
1879. 169., Brt. L. N. I. 63. — K. = po-
dlouhlé červené jablko. Mor. Brt. — K, ca-
pella, hvězda. Vz S. N. — K., die Garn-
winde. Ssk. — K. = dudy, der Dudelsack.
Ssk. — K. mostní = zbraň, splž, ledovník. — K., y, m., os. jm. D. ol. III. 147., Žer. Zap. II. 185., Sdl. Hr. III. 187., IV. 227. — U koz v Praze. Tk. II. 154.