Koza
Koza. Víme o tom zrovna tolik, jako k. o vepřové pečeni. Šml. IV. 61. Stojí jako k. na ledě (nejistě); Je jako z kozy duch (slabý); Vidí skrz něj jako skrz hubenou kozu. Hoř. 126., 86., 118. Neví kam koz hnáti (neví si rady). Wtr. Ziv. vys. šk. 324. pozn. Drbe-li se ?. ? zeď, bude pršeti. Čes. 1. IX. 254. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 324b. Há danka: Čtyry choďoury (nohy), dva doďoury (cecky), dva klepáče (uši), dva roháče, na konci bartoš (ocas) = koza. čes. I. VII. 347. Vz Kozí. — K. = kamzík. Čes. 1. VI. 594. — K. = člověk přistrojený za kozu, chodí se sv. Mikulášem. Chorv. 125. — K. = kupa sena. Na jihu. Kub. 153.