Kozel
Kozel. Ty deti dnes k. bere (mnoho do- vádějí). Us. Nár. list. 1894. č. 149. feuill. Tenkrát dělá k. (= muž), dobrotu, dyž je huvádzanej ku plotu. Na Zďársku. Ib. Hra na kozla. Vz NZ. III. 25. Choditi s kozlem. Vz ib. 595. S tebum mluviť a s kozlem řikať, to je jedno. Slez. Nov. Př. 574. Šel tam rád, jako když strká kozla na hřeben (chalupy). Šml. VII. 161. Shazování černého kozla s věže. Vck. Val. I. 92. — K. Obilie skládá sa do kozla. Vz Kobelina, PhľD. XII. 559. K. = stoh obilí n. slámy. Brt. D.. II. 332. — K., překlad ném. Bockbier, lépe: samec. Čern. Př. 63. — K. bradatý = rabín. vNZ. III. 595.