Kozelec
Kozelec, kozlec, gt. kozelce, m. — K. = kozel. Br. — K. = kotrlec, kotrmelec, der Burzelbaum, das Rad. Kozelce metati, pře- vraceti, činiti. Jg. Přemetl několik kozelců, než dolů sletěl. Sych. Kozelcem letěti. D. — K. převrhnouti, učiniti (= v jiné úmysly se dáti, odpadnouti, odstoupiti od víry atd. ) Č. Kozlec převrhl (řekl něco hloupého). Lb. — K. V kozelec, do kozelce někoho svázati atd., vz Kozel, Bock, Block.