Kozub
Kozub, kozúbek. bku, m., kosubka, y, t. Němc. VII.157., Hdk. C. 379., Kd., Slav. Napřed má každá pec krb (kozub), z něhož strmí komín (koch) do stropu. Pokr. Pot. 1. 67. Na kozube vatra blčí. Kyt. 1876. 22. K. je v izbe, na ňom kladú oheň. Zátur. Nad všetky jasoty, nad všetky poklady je ten raj domáci, kde sa majú radi. Komu je nie voľno pri vlastnom kozúbku, ten bôľom zaplače v cudzom sveta kůtku. Važme si náš poklad, kým nám naši žijú. Zátur. Vz Dřímota (dod.). Zapáliti co kde. — K. = střecha ve svislích kulatá. Val. Brt. D. 224. — K. = kôra, kůra, die Rinde. Mor. a slov. — K. = košík z kůry březové. Val. Brt., Vck. Sbírati maliny, hafeRy do k-ba. Tč.