Bič
Bič, e, bičík, u, bičíček, čku, m., Die Geissei, Peitsche, Schwepe. B. od bi (o bí-ti). Spodní časť biče (bičiště): násada; hořejší: zmrsk, zámrsk. Šp. B. kožený n. řemenný (žila), Reš., z provázků (provázkový). Jg. Bičem někoho mrskati. V., dráti, Koc; bi- čem praskati, Háj., třáskati, Jg., na Mor. též: Bičem rochati. Brt. Bičem šupati. Šp. Bič z provázků si udělati. Br. Bičem někoho trestati. Koc B. uzlovatý. Lom. Švih Bičíku. Tkadl. Praskání Bičův. Br. Co By bičem mrštil (Cf. Jako po šňůře). Mus. Silnice bě- žela rovně, co by bičem mrštil. Ml, Č. Bič sluší na koně, ohlav na osla a prut na hřbet nemoudrých. Prov. Vzals koně, vezmi i bič. Holý jako bič. Z písku bič kroutiti. Nebude z hov . . bič. Starý forman (vozka) Rád slyší, kdy kdo bičem třáská. Jg. PRáská jako bič z bláta, Sk. Je, jakoby ji bičem přešlehl, přeťal (= štíhlá. Vz Tělo). Č. Umí to, jakoby bičem mrskal (šlehal. Vz Pilný). Lb. — Z biče = z Rukávu, z kopyta, jakoby peří dral, jako otčenáš, hbitě, hned, flugs. Od- povídá jako z biče (jakoby bičem mrskal, (praskal). Jak z biče (z biča) umí něco na- zpaměť říkati. Na Mor. — Bič = trest, Mra. Vojna jest b. boží. L. Attila sloul bičem a metlou boží. Har. Dáti b. na sebe (metlu, zbraň proti sobě). Jg. — B. jazyka = utr- hačnosť, pomluva, Od biče jazyka skryt budeš. Br. — Vz Zábičí.