Kráčeti
Kráčeti, 3. pl. — čejí, čej, čeje (íc), el, ení, kráčívati = stoupati, postupovati, jíti, schreiten. Jg. — abs. Kráčej! Us. — kam, Když dievka na smrť kráčieše. Výb. II. 20. K. do kostela, proti nepříteli, ku předu, k řece, k lesu. Us. Před se i za se k., vor- wärts und rückwärts gehen. Kom. — po čem. Pocestný kráčí po svém obchodě, Hlas., po své cti (cti žádati), V., po šlépějích jiného. V. — jak (instr): stopou, šlepějemi otce, V., svou cestou. Ml. Kráčeli za nimi loudavým krokem. Us. Po právě k. Boč. Křesťan kráčí sobě přísným krokem. Kom. — Kdož by měl jaké listy na peníze a vedlé nich ve třech letech a 18 nedělích nekráčel, že dluh svůj promlčí. Proch. — kudy: skrze nástrahy. Kom. K. po cestě ctnosti. D. K. přes louku. — kde. K. před někým. Us. Kráčel jsem mezi nimi. Kom. Biskup pod nebesy kráčel. Har. K. při samé zdi. Us. — odkud: z kostela. Us. — v čem po kom. V ctnostech po nich kráčeli. V. — s ad verb.: dále, znenáhla, zdrobna, opatrně. Us. — s kým. Pověsť s životem kráčí. Us.