Kráčeti kam
Kráčeti kam: vzhůru, steigen, v před, do vrchu. Us. Pdl. Zmáčal som košelienku, zmáčal, keď som si ja k mojej milej kráčal. Sl. sp. 12. V krajinu tichou kráčí sen. Mcha. Na smrť k. Sv. ruk. 308., Dr. v. 78. — jak: pyšně, zvolna, majestátně, klidně, vážně, volným krokem, Us. Pdl., v taktu, Lpř., matně. Kká. Msta v patách kráčí jeho činu. Mcha. Aby krokem kráčel. Št. Ř. 114.a. Kráča jako teľa po ľade. Slov. Rr. MBš. — kudy: polem, stezkou vzhůru. Us. Pal. Svou cestou, Mour., prudce po komnatě. Šbr. — kde: za pluhem, Pdl., podlé ně- koho. Osv. I. 271. Pověsť mezi lidmi kráčí. Lpř. Sl. I. 44. Bo v zapätí nadej kráča za mešťanom novým sveta. Kyt. 1876. 31. V čele vzdělání kráčí umění. Osv. I. 364. Pod synečkem z ticha koně kráčé, gala- nečka přežalostně pláče. Sš. P. 306. — čím kam. Žebrák dřevěnkou (dřevěnou nohou) smutně k hrobu kráčí. Hdk. C. 40. — odkud s kým kam kudy. Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk širokou stezkou v středu mlada Borku. Mcha. Z hájů bujných na pouť vesna kráčí. Hdk.