Kračún
Kračún, a, m. = kračouny, vánoce. Slov. Ht. Brs. 81., Němc. III. 328., Mkl. Etym. 130., Ssk. O k-nu jídají se na štědrý večer oplatky medem potřené. Pkr. Pt. 1. 108. Neplač milá, premilena, nemůžeš byc ma, až kec kukuk na kračúna v lese zakuka. Sl. ps. 194.