Krádež
Krádež, e, f. a m. = kradení. K. jest odnětí cizí movité věci k svému užitku z držení něčího bez jeho přivolení. Vz více v S. N. Das Stehlen, die Bestehlung, der Diebstahl. V. K. obecných peněz, důchodův. Us. K. dřevní (dříví). D. K. posvátných a kostelních věcí (svatokrádež), Kom., zjevná, V., dobytka, lidí. D. V. Ktož lstí, krádežem cizieho zadrží. Št. Chytá se toho jako cikán k-že. Us. Věc krádeží odňatá. Er. K. spisovná, spisovatelská, odcizek n. přísvojek spisovný. Vz. Krádeže se dopustiti, V.; k. spáchati, Us.; krádeží se živiti. Rvač. Věc krádežem n. loupežem vzatá. Pr. Kut. Kdo se svou prací živí, o krádeži nic neví. D., Pk. O k-ži, loupeži a účastenství v nich a jak se dle strčes. práva trestaly, vz Rb. 245. —248. — K. = věc kradená, das Gestohlene. Rovně jako k. zloději přivázaná na hrdlo žaluje naň. V. — K. = zloděj, zastr., diebisch. Pr. Kut. — K. Krádeží, krádežem = tajně, ver- stohlen, Rd. zv., Ctib.