Kraj
Kraj, vz Mkl Etym. 137. K. křídla mo- týlího: 1. na předním křídle: k. přední, vnější a vnitřní, 2. na zadním křídle: k. přední vnější a vnitřní; hluboce vykrajo- vaný, zejkovaný. Stn. I. 8., 13. K. listu Schd. II. 193. K. v lékař. K. lambdovitý, margo lambdoideus, nadočnicový, m. supra- orbitalis, podočnicový, m. infraorbitalis, skrá- ňový, m. temporalis, soscovitý, m. mastroi- deus, šípovitý, m. sagittalis, věnčitý, m. coronalis Exc. K. v botan. vz Rst. 430. Začni z kraja (ze začátku). Brt. D. 224. Přivésti na k., aufs Aeusserste bringen. Dch. Není tomu kraja konca. Mor. Sd. Čo kraj sveta pôjdeš, očiam mým neujdeš. Ht. 81. ml. 218. Začiň z kraja; Z kraja až do konca. Laš. Tč. Odstěhoval se Bůh ví až na který kraj světa. Stnk. Ty bys toho udělala asi kraje (mnoho). U Solnice. Ot krajov zem- ských, ab extremo terrae. Ž. wit. 134. 7. Bůh jest v tom bez konce neb bez kraje. Št. Kn. š. Ohlaste to až na kraj světa; Přišli k nim kraj světa, ab extremis terrae; 1 byl jest slovuten až do kraj světa. BO. Až do kraj světa. ZN. — Pozn. 1. Podst. kraj ve spojení s předložkami a následujícím geni- tivem zůstává na Mor. nesklonné. Brt. D. 161. A ten štvrtý na kraj stola ako z růže kvet. Sl. ps. 160. A dybys byl na kraj světa, za tebú půjdu. Sš. P. 477. Cf. i před- cházející příklady. Sš. P. 477. — Pozn. 2. Na Zbirožsku znamená kraj krajinu a kráj konec. Načněme to od kráje; Dřevo připla- valo ke kráji; Sedí na kráji atd. Lg. — Pozn. 3. Ana v kraji smutná chodí Kat. 757. Er. vykládá = z daleka. Dle Gb. chybně, mať se čísti: v krási = v kráse. — K. = krajina. Jede do kraja cizího. Sš. P. 586. K. a lid, Land und Volk. Dch. Kolik krajů bylo v zemi české a kterak se jmenovaly? Vz Pal. Rdh. II. 168., Zř. zem. Jir. 456 , 692., S. N. Sv. písmo jest právě jako listové z našeho kraje nám poslaní. Neb náš kraj jest ráj. Št Kn. š. 5. Každý k, má svůj ráj. Slez. Šd. Haní svůj kraj, ale křičí: Ene daj. Slez. Šd. Kolik krajův tolik mravův a nemravův. Bž. Je z hojného kraje = rád rozdává, jakoby všteho nazbyt měl. Us. Kšť.