Krájeti
Krájeti. — co. Tady je smrad, že by ho mohl k. Us. K. mandle, těsto (lopatkou z díže na vál vyndavati). Vz Pekař. Ktož nemohú chleba k. (tělesné obcovati), ne- hodí se od přirozenie k skutku manželskému. Hus III. 207. — co komu. Něniť mi to mama a je to macocha, dy mi chleba kraje, to mi ho nepřaje. Sš. P. 160. — se komu od čeho jak. Budeš jim krájávať po ma- lém krajíčku. Sš. P. 781. Od velkieho žiala srdce se mi kráje (puká) na dve odrobiny. Sl. ps. 113.