Krajina
Krajina — kraj, konec, okraj. K. rúcha. M. K. podešvice. Vz Podešvice. Matj. 53. — K-ny zemské, termini terrae. Ž. wit. 21. 28., 134. 7. — K. = díl země. K. či krajna = krajiště, die Mark, das Gränzland. Vz Šf. Strž. II. 352. K. fíková, olivová, rýžová, mandlová, révová, kukuřicová, řepková, ovocná, pšeničná, žitná, pustá, divoká, jaři- nová, lesní, sněhová, horská atd. Us. Pdl. Středozemská k. otč. Zem. 709. K. travnatá, lupenatého stromoví, vzdělaHá. Sl. les. Sstúpil do pekelných krajin; Neb Pontus bylaj' jedna k Št. Kn. š. 12., 19. Každá k., člověku otčina. Bž. exc. — K. v bot. místo některého údu ku př. na lůžku. Rst. 103., 430. — K. šp. m.: Krajn (Kran?), Krajnska, Krajnsko. Prw. v Arch. f. slav. Phil. VII. 4. 600.