Krajina, krajinka
Krajina, krajinka, krajinečka, y, f. = kraj, krajní čásť některé věci, Rand. K-ny ranné (kraje rány). Ras. K-ny perlami krum- pované. Ctib. — K. = krajní prkno z kraje klády, na Mor. odkorek, das Schwartenbrett, Schalholz. Krajinami něco pobiti, zabedniti, vyložiti, vypeřiti. Nz. — K. země nějaké, světa, Gegend. Ze všech krajin země. Rkk. — K., díl země, kraj, Gegend, Landschaft, Land, Provinz, Ortschaft. K východní (strana), bahnitá, bažinatá, slatinná, letná, líbezná, rozkožná, vinná, polední, zdravá, nezdravá, Jg., úpatní (podholská, vz Hole). Nz. Malba, malíř, malířství, kreslení, výkres krajin. Nz. Obzírá krajiny (s hory). Rkk. V naše kra- jiny; po vše krajiny. Rkk. Panují nade všemi krajinami světa. Flav. Nad krajinou vlád- nouti. V. V cizích krajinách bydleti, V., obý- vati. V. Mor po vší krajině. V. Město a okolní krajina. Flav. Drahota krajinami dlouho trvala. V. Svolal všecku krajinu. Háj. K-nu vyhubiti. V. — K. na dni = lesy, vrchy, stavení nad dolem n. na blízku. Vys. — Kra- jina, y, f., Krain, Vz S. N. 908—934. — Krajiňan (Slovinec), neb Krajinec, nce, m. — Krajinský.