Králík
Králík, a, m., překlad něm. Königl a to z lat. cuniculus. Bdl. Cf. Schd. II. 416., 498., KP. III. 347., Ž. wit. 57. 5., Šrc. 104., Mkl. Etym. 131. K. samec: micák, cupák, kotr- ňák, kufák; samice: micka, cupka, kotrňa, kutRna; mládě: kotRněnec. Val. Brt. D. 320. Cf. Zverec, Kram. Slov., Hlb. I. 37., 382. Ve Starém Hrozenkově říkají k-kům: do- mací zverec (z. polní = zajíc), jinde na Ko- paninách: domácí zajíc. Brt. v Km. 1885. 104. Volání na k-ka na Mor. Vz Myc, Cup, Kut, Kotrš. Brt. — K. = zakrnělé house nebo kuře. Sk. — K. = tarant, der Spiegel- karpfen. Mý. — K. ve hře šachové vz Král. — K., u, m. = rána plochou rukou za krk, záušek. V Praze. Rgl. — K. lité oceli, der Gusstahlkönig. Hř. Pecinový k. (druh černé mědi od tavení mědných pecních výlomků), der Ofenbruchkönig. Hř. — K. = rmen, anthemis, die Kamille, Hundskamille. Biele králiky, Chrysanthemum segetum, alpinum, leucanthemum, květ sv. Jana. Němc. III. 282., IV. 416. K ky vonné, matricaria cha- momilla (heřmánek obecný). Gömör. Bartol. Vime (vijme) si voňačky z k-ků. Koll. Zp. I. 274. — K., a, m., os. jm. Tk. IV. 21., V. 246., Blk. Kfsk. 1159., S. N., Sdl. Hr. II. 154.