Kralka
Kralka, králka, kralička, y, f., = králová. V. — K. Hra starodávní, ve které hoši a děv- čata o letnicích chodíce po vsi dům od domu zpívají písně (odtud kralické zvané) majíce mezi sebou krále a kralku n. kralici. Vyjděte matičko, štědrou ruku vemte, kraličky nadělte; čím nás nadělíte, na zámky to dáme, pro kralku a krále. Č. Odtud způsob mluvení: Svou kralku provésti, vyvozovati (Reš)., vy- vésti (úmysl svůj vykonati). Pan čert svou kralku provedl. V. Čert vždy musí svou (kralku) provésti. D. Kralku někomu sraziti. Smrž. Dosti chytře na mne jdete, dobře svou králku vedete. Lomn. Rád by svou (k-u) pro- vedl (nezdrželivý ve škození jiným. Vz Lstivý). Lb, Č., D.