Kralovati
Kralovati, vz -ovati (dod.). Kraliji (kra- luji). 14. stol. Bž. 18. — nad kým (jak) K. nad lidem, Smil v. 336., nad zeměmi. BO. S dobrotu k-val jsem nad svými lidmi. Pass. 3. — kde. Jedna postava tam kra- luje v jich středu. Kk. Td. (Osv. V. 541). K-val v Římě. Anth. I. 162. Ať nekraluje hřiech u vašem těle. Št. Kn. š. 50. — jak dlouho (s kým). Jenž jsi živ a kraluješ na věky věkův. Us. Mž. 16. Jenž kralije věky věkům. Št. Kn. š. 121. Aby věč s ním k-li. Št. Kn. š. 12. — čím. Každý krauje přieteli svými. Dal. 11. (IV. 23.). — kdy. K-val jednoho a třidcátého léta. Bj.