Krásiti koho
Krásiti koho. Nemoc člověka nekrásí. Č. M. 299. — co kde. Takoví pacholci krásili před časy některý les Šf. Tatr. m. 40. — o kom. Co bych krásil o nemúdrém šílenci hlúpém (hezky o něm mluvil). Št.
Kn. š., Ssk.
Krásitý. Múdrá k. zvieřatá. Dal. 39.