Krásný
Krásný. Komp.: krasší, Bž. 135., Leg. Mnč. 2. 26., kraší, BO., kráší, Dal., krajší. Slov. a mor. K.. jitro, Nrd., vzrůst, zevněj- šek, sen, Us., žena. Št. Kn. š. 22. Oba krásní, jeden lišák, druhý vlk. Dch. Toť krásné, že .. . Tys k. kos, du bist der Wahre. Dch. Vejdi do světničky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš (nejkrásnější). Sš. P. 147. Krásna je růžička, čo v zahradě kvitně, krajšia ta dievočka, čo v Liptově svitně. Sl. sp. 190. Hej, nieto krajšej hory jako je jedlová; Najkrajšia ovocina. Pokr. Pot. II. 75, I. 331. Niet krajšieho jmena, ako je Anička, akoby vykvitla v zahradě růžička. Koll Zp. 1.85. Krašší chtiece býti; Od tebe krásného já jsem krásná. Hus I. 370 , III. 23. — jak. Malebně k. zjev. Osv. I. 85. Nad hvězdu krásnější. Us. Krásná jak by ji z vosku vyloupl. Us. Krásný jako obrá zek. Dch. — čím. K. dóstojenstvím Sv. ruk. 81. Mnějíce, že čím jest řečí kraššie a delšie (modlitba), tiem Bohu vznácnějšie; Neb jest krásný zpuosobú mezi syny lid- skými. Hus I. 289., III. 7. — v čem. Poď sem ke mně, v ctnosti krásná. Kat. 1413 — k čemu. Překrásná k opatrnosti (= k po- hledu). Pulk. Jak jsi krásná k milování, svatoborská Maria. Sš. P. 54. — kde; na těle k. Hus Post. 21. a K. na vlasech, na tváři. Hus I. 124. — nač. Byl k. na vze- zření a nádobné tváři. Bj. — s inft. Vyvedl Hospodin z prsti všeliké dřevo krásné viděti. BO. — K. = červený. Vz Kraslice, Sbtk. Rostl. 48., 167. — K. barvíř, der Schön- färber. Cf. Studený kovář, der Kaltschmied. V. — K. — básnický. K literatura. KB. 1. Vz Slovesnosť v S. N. — K. Dvoreček, Klein-Schönhof, ves u Kadaně. Blk. Ktsk. 1100. K. Dvůr, Schönhof, v Žatecku. Blk. Kfsk. 727., S. N. — Z K. Hory Zelotin. Mus. 1881. 536. — K., os. jm. - K. Mich. 1660. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 585., Jir. Ruk, I. 411.