Krásti
Krásti, kradu, kraď, da (ouc), dl, den, dení. Krásti m. krad-ti, d před t v s se roz- lišilo. Vz D. Ht. Kradnouti, krádati, krádávati, stehlen; bemänteln. (Dch. ) Jg. — abs. Kdo lže, ten krade. Us. Nepokradeš. Kom. Krade jako cikán. Č., Pk. Kdo koupí, bude mít, kdo ukradne, bude bit. Pk. Obzerá se ako kto chce krast. Mt. S. Kdo umí selhati, umí také krásti. Rb. — co: ryby, med, čas, zelí. Us. — koho = okrádati. Lépe jest malo mieti, než toho k., jestoť v svém věří. Št. Hřiechť jest hospodu (pána) krásti. Št. — co komu: Včely jiným med kradou. Ros. — co odkud. Od kádí ryby rád kradeš. Vz Najíti co, Hřebík. Z chléva prasata kradli, z půdy seno. — kdy. Zloděj v noci krade a ve dne ho věsí. L. Při ohni nekraď. — Rb. — kde. Otec se synem před hlídačem, za zády hlídače o závod kradl, aby sousedu uškodili. — se = kradmo, tiše jíti, sich stehlen, schleichen. V. Krade se po zadu jako pes. Prov. — se na koho. Kočka na myš se krade. — se s čím odkud. Židé se svými statky pomalu z Prahy se kradou. Háj. Z města se kradli s kořistí.